TEST: Shimano Deore 1x11

Praktické zkušenosti

Nové Deore, byť se docela těším i na otestování jeho nejvyšší verze 1x12, mě přiznám se hodně mile překvapilo. Ono na obrázcích a v katalozích to mnohdy vypadá naleštěně nádherně a v reálu pak lesk opadne spolu s prvotním nadšením, ale tady je tomu právě naopak.

Testovaná jedenáctková sada, ačkoli obsahuje všechny komponenty zcela nekompatibilní s 1x12 sadou, je postavena na obdobném designu i tvaru a také materiálech a dá se proto s velkou pravděpodobností odvozovat, že i samotná funkčnost bude obdobná tedy v rámci daných specifikací s dvanáctkovou verzí nové sady Deore.

Před tím, než jsem se zanořil do testování, jsem si položil několik otázek, na které jsem chtěl najít odpověď. Tady jsou:

• Jaký bude chod řazení nového Deore?
• A jak si bude stát v porovnání se Sramem (NX/SX)?
• Nebude velký rozsah zubů naroubovaný jen na 11 pastorků na škodu?
• Jak se Shimano popralo s celkovou hlučností?
• Bude potřeba vůbec někdy řadit o tři pastorky na takto strmě poskládané kazetě?
• A co ekonomická stránka věci?

Díky tomu, co dělám, mi rukama projde mnoho kol každý rok a můžu tak dlouhodobě vstřebávat různé novinky od nejlevnějších komponentů až po ty nejdražší. Mnohokrát jsem měl možnost sedlat XTR i XT, nepohrdnu samozřejmě ani SLX a občas se mi dostane do rukou i Alivio. U konkurenčního Sramu je to hodně podobné. V poslední době se hodně často v mých rukou objevovalo SX, potažmo NX, ale GéXa je také mnoho a všude a čas od času si užívám také jak XO1, tak XX1. Dokonce se v poslední době hodně rád opakovaně potkávám i s gravelovým Di2 nebo AXS, ale to je v souvislosti s naším dnešním testem už poněkud jiná kategorie.

V rámci poslední generace sad od japonského Shimana musím říct jedno; jejich projev a to, jak chodí, se poměrně dost přiblížil konkurenčnímu Sramu. Mluvím konkrétně o jasnější indexaci, ostřejšímu cvakání a obecně prostě více patrné zpětné vazbě řazení. Změna převodu u Shimana v minulosti byla hladší a tišší, možná bych to nazval, že probíhala celkově jemněji. Dnes je vše pocitově ostřejší, tužší, kroky jsou kratší a nároky na přesné seřízení a vlastně i celou instalaci jsou logicky také vyšší.

Zatímco u Sramu jsou rozdíly v chodu mezi vyššími a lowendovými sadami jednoznačně patrné, nicméně jejich charakter je podobný, u Shimana mi přijde, že v rámci nových generací přichází nejmarkantnější změny chování u nejvyšších sad, zatímco u těch levných se jejich charakter příliš nemění.

Když vezmu toto nejnovější jedenáctkové Deore, tak se nemohu zbavit dojmu, jako bych se vrátil v čase někam do doby desetipastorkového XT 3x10. Tehdy ovšem byly kazety takřka poloviční a chod řazení adekvátně klidnější. Cvakot nového Deore je možná o poznání sytější, ale oproti novému XT, neřku-li XTR, je chod páčky pocitově výrazně delší a především klidnější. Nechci to nazývat úplně oldschool projevem, ale hlavou mi tahle charakteristika bleskla, když jsem v duchu během jízdy začal přemýšlet o tom, jak budu nové fungování Deore řazení popisovat.

Sadu jsem měl na kole, pro které je podle mě naprosto ideální - na trailovém hardtailu. Jeho úkolem není honit se za sekundami ani za stovkami kilometrů, ale spíš provětrat si hlavu a v dnešní době přijít na jiné, lepší myšlenky daleko od civilizace, nebo si prostě jen tak pohodově pročistit hlavu a nabít baterky (nezaměňovat v tomto případě prosím s potřebami nabíjení elektrokola :-).

Tady se tak nějak přirozeně dostávám k zodpovězení dalších dvou otázek z úvodu, protože na trailbiku prostě tak nějak automaticky vyhledávám adekvátní terén, v rámci kterého dost často výjezdy střídají sjezdy a to pořád dokola a v různých sklonech a intenzitách a nezřídka se stává, že musím i v tahu přeřazovat o víc pastorků do lehka, abych byl schopný pokračovat ve výjezdu. Rozhodně mi nevadí strměji poskládané pastorky. Ani při běžných lesních přesunech mi nechybí mírnější odstupňování, jako je tomu například na gravelu a musím tak konstatovat, že mě tahle kazeta tedy rozhodně ničím výrazně neomezuje.

Horní polovina pastorků, která je na jezdivějších trailech, které nevedou jen z kopce, častěji využívanou, zvládá řazení i v plném tahu. Ačkoli to nerad v praxi dělám, a raději se snažím řadit předvídavě, tak jsem se pro účely testu několikrát přesvědčil o tom, že přehazovačka nezaváhá a přehodí klidně i o dva, nebo dokonce i tři pastorky najednou bez toho, aby řetěz přeskočil, nebo jinak zaváhal.

Tady bych si ovšem dovolil mírnou kritiku. O dva pastorky najednou to ještě jde, ale dostat řadící páčku do její maximální úvratě a donutit ji, aby přehodila ještě o třetí pastorek, už vyžaduje poměrně velký/dlouhý pohyb palcem, který u lidí s menší dlaní nebo kratšími prsty může znamenat potřebu upravit úchop na gripu tak, abyste řazení mohli vůbec dokončit. Osobně musím říct, že jsem raději cvakal 2+1, abych palci ulevil, než abych řadil jedním pohybem o tři. Pokud máte větší ruce, asi to pro vás nebude problém, ale za mě jednoznačný důvod poohlédnout se raději po páčce z vyšší sady. (Pozor, tady je nasnadě otázka, zdali by nová jedenáctková přehazovačka Deore, potřebná pro řazení na 11-51z. kazetě, fungovala třeba se staršími řadícími páčkami XT nebo XTR. Ověřeno to nemám, ale určitě zjistím, protože to by mohlo posunout tuto sadu do úplně jiného levelu).

Mimochodem, druhým důvodem, proč bych se snažil všemožným způsobem najít páčku z vyšší sady, která by dokázala řadit na této sadě, je nejenom předpoklad o něco kratšího a tužšího chodu, ale především schopnost vyšších sad (XT a XTR) nabídnout odřazení o dva pastorky dolů na jeden pohyb ukazováku. Stejně tak, jako občas potřebujete rychle změnit převod směrem nahoru, tak čas od času je dobré se rychle rozjet a k tomu potřebujete několikanásobně cvaknout na menší pastorek, což vám XT a XTR umí výrazně usnadnit jak u starších jedenáctkových, tak u nejnovějších dvanáctkových sad.

Mimochodem, jakmile dostane přehazovačka impulz od páčky pro konkrétní změnu pohonu, ozubení kazety neváhá a snaží se příkaz provést okamžitě. Směrem nahoru je změna převodu provázena typickým zacvakáním před tím, než se řetězu podaří po celém obvodu pastorku zaujmout svou polohu. Směrem dolů je pak tento úkon pocitově rychlejší a provází ho jen strohé krátké cvaknutí ve výrazně hlubším tónu.

Sečteno a podtrženo na mě nové jedenáctkové Deore působí velice příjemným dojmem. Na nic si nehraje, nikoho neohromuje zbytečnostmi ani super materiály, ale dokáže fungovat spolehlivě a přesně. Jeho chod je delší, ale rozhodně bych neřekl, že je to na úkor přesnosti. Jedenáctková sada se navíc může pyšnit v této specifikaci téměř neexistující konkurencí, což jí přidává další body a to jsem nezmínil ještě ani její hlavní trumf a tím je její cena.