TEST: Specialized Diverge 4 Pro

16. 06. 2026
Jakub Jirků
Testy - Recenze
Foto: Jan Němec

Specialized před nedávnem uvedl nový štěrkolet, a tak jsme ho pořádně zaprášili i zabahnili abychom mohli říct jak na tom nový Diverge je, co se jízdních vlastností týká.

Jízdní dojmy

I když námi nedávno zkoušený Rave od Wilieru je trochu jinak laděný stroj, nemůžeme se vyvarovat srovnání. Obě kola jsou na Sramu Force a mají podobnou váhu, přesto se dovedou chovat dost odlišně.

Samotný posed je výrazně kratší než na závodním Wilieru. Prakticky hned pocítíte, že nejste na závodní silničce, ale na stroji, na němž v pohodě vydržíte od rána do večera. Při jízdě po asfaltu to sice svádí k pohodlné jízdě, ale brzy zjistíte, že tohle kolo za to umí vzít všude.

Sice není skoro vůbec aerodynamicky laděné, ale díky pozici pák můžete zaujmout posed, který je pohodlný, a přitom vás nijak výrazně nebrzdí. První ochutnávka luxusu přijde s prvním kopečkem, když vyskočíte ze sedla a z kola na celodenní cesty se stane závodní Tarmac – vrchařská silnička od Specializedu, která okamžitě reaguje na všechny watty.

Díky nižším ráfkům a ne přehnaně širokým plášťům se dala ušetřit hmotnost, a tak je kolo skutečně živé a dobře reaguje na nástupy. Jiné gravely působí jako časovkářské „kozy“, na nichž máte nasadit tempo a vydržet až do cíle. Diverge si libuje ve zrychleních.

Výtečná je také ovladatelnost kola, která spíše než silnici připomíná bajk. S Divergem se skutečně otočíte na minimálním prostoru, a když najedete na singltrek, tak oproti jiným kolegům na gravelech budete získávat, protože kolo se nechá snadno vést.

V terénu se pak ukázal tlak lehce pod 2 bary jako dobrý kompromis. Nebylo třeba se bát proražení a kolo parádně pracovalo. Diverge od jiných gravelů poznáte právě při nájezdu do hrbolatého úseku, kdy kolo začne pod vámi fungovat jako jeden celek. Stačí otevřít odpružení řídítek a nenechat se vyhodit z tempa. Rám obdivuhodně tlumí nárazy ze všech stran a vám stačí držet ty kýžené watty. Pláště navíc jezdci splní, co mu na očích vidí, a tak si na nestabilním povrchu můžete vybírat stopu a hbitě měnit směr.

Základní nastavení pák směrem k sobě má pro hltače rychlých kilometrů určitě výhody v podobě lepší aerodynamiky posedu. Jen při úchopu ve spodcích beranů jsou brzdové páky dál a je třeba se pro ně prsty natáhnout. Na druhou stranu se sportovní jezdci budou hlavně v rychlých technických úsecích držet za páky, jak velí nepsaná jezdecká etika. Navíc si lze vzdálenost pák od řídítek nastavit pomocí inbusu. Tendenci držet se hlavně za páky bude mít asi každý, protože oblouky řídítek jsou velmi ostré a dost krátké, takže tu nezbývá moc prostoru, kam odložit dlaně.

Pokud po dalším nájezdu na asfalt zapomenete zamknout odpružení představce, velice pravděpodobně to ani nepoznáte, protože pohyb řídítek při jízdě ze sedla je nepatrný.

V neposlední řadě je třeba vypíchnout chování kola v silničních serpentinách. Díky plášťům, jež opravdu dodávají jistotu, a kratší geometrii se průjezd silniční serpentinou mění ve videohru. Na Divergi lze jet rychleji a odvážněji, a přesto nebudete mít pocit, že jedete úplně na hraně. Tady kolo bezpochyby získává.