Pavel Boudný a jeho Ikarův pád

Jsou články, které se píší téměř samy, myšlenky tryskají do prstů létajících po klávesnici závratnou rychlostí, a jsou články, které se nepíší ani trochu lehce. Nejen, že nevíte, z jakého konce téma uchopit, ale sama podstata je prostě šokující. Je to i případ toho dnešního. Člověk ani moc neví, jestli je dobré takové zprávy vypouštět do světa. Asi je dobré na začátek říci, že tento text vznikl na žádost samotného aktéra, tedy Pavla Boudného. My jsme se nakonec rozhodli jeho příběh posledních měsíců publikovat, protože by se mohl najít někdo, kdo by věděl, jak Grande Paola postavit zpátky na nohy.

Osmatřicetiletý biker totiž ukončil svou profesionální kariéru a zdrcen se nyní utápí v alkoholu a prášcích. "Nazvi to Pavel Boudný a jeho Ikarův pád. Je to můj oblíbený film a je to tematické..." napsal nám mimo jiné i milovník kapely Queen po našem online rozhovoru.

11 sezon jezdil pod manažerem Radimem Kořínkem a tam také získal nejvíce svých úspěchů...

Ještě před rokem by se asi psalo o všestranném cyklistovi Pavlu Boudném daleko lépe. Ale život přináší i hořké příběhy a právě tím je ten, jenž se váže k jednomu z nejúspěšnějších českých bikerů uplynulých dvou dekád. Je to přesně dvacet let, co "Bouda" získal bronz na evropském šampionátu juniorů. V posledních letech dosahoval skvělých výsledků zejména v domácích podnicích. Vyhrál všechny prestižní maratony, některé, jako Author Šela Marathon nebo Rallye Sudety, několikrát. Vyhraných závodů v seriálu Kolo pro život je nepočítaně, ovládl pět sezon v celkovém hodnocení. Rozhodně nepřehlédnutelné je jeho šest maratonských titulů a pět vítězství na mistrovství ČR v cross country.

 
2012 a stříbro na ME XCM na Malevil Cupu...

Úspěch ale získal i na mezinárodním poli, vyjel si evropské stříbro v maratonu v roce 2012, v roce 2011 s Kristiánem Hynkem vyhrál premiérový ročník etapového závodu Andalucía Bike Race. Na tratích vynikal silovým pojetím jízdy, při povídání pak nebývalou otevřeností a pro někoho až zarážejícími názory. 

Třeba to, jak nerad cestoval do zahraničí za závody, jak si trénink vedl sám bez trenéra jen podle sporttesteru a později i wattmetru. Nerad jezdil na závody, kde necítil úspěch. Měl svůj vlastní svérázný systém, který mu fungoval.

Poradit, jak dál, by potřeboval až nyní po brzkém ukončení kariéry. Konce se bál už delší dobu. "Já byl nervózní už na tom kole, protože jsem tušil, že to jednou skončí. Ale těšil jsem se zase na to, až skončí to šílený utrpení, ale bál jsem se, co bude. Teď jsem se v tom ztratil úplně celej," upřímně líčil Pavel, jenž v letošním roce nastoupil pouze do dvou závodů.

Pavlův poslední závod - Cyklovýzva Nova Cupu 2020...

"Jel jsem Slavkovské radary a Cyklovýzvu Nova Cupu. Na té časovce jsem na tom byl ještě jakž takž dobře, ale pak to šlo z kopce. To bylo všechno. Ale moje zimní a jarní příprava proběhla ještě dobře, byl jsem připravenej, ale pak přišla stopka závodů kvůli koroně a bylo hotovo. Začal jsem bohužel trénink šidit, úplně jsem ztratil motivaci, byl jsem vyhořelej, neměl jsem vůbec chuť sednout na kolo. Když už jsem vyrazil na trénink, tak jsem se po pěti kilometrech vrátil dom. Do toho se řešil obchod tady ve Slavkově. Ten jsem ani moc pořádně nechtěl dělat, měl jsem tam v podstatě dát jenom svoje jméno, ale nelíbila se mi dohoda, takže jsem z toho nakonec vybruslil. To je asi ve zkratce celý," vyprávěl dál biker, který se po 22 letech rozhodl svou kariéru ukončit. 

Jenže rozhodnutí s sebou přineslo trable. "Najednou byly pryč závody a vítězství, byl jsem zvyklej na slávu a najednou to bylo fuč," otevřeně přiznal Bouda. Se ztrátou motivace, propady ve výkonnosti, pocity vyčerpání či celkovou nespokojeností se svým sportovním snažením se možná setkáváte i u sebe. Pavla to semlelo kompletně.

Pavel na startu MČR XCM 2008...

"Začal jsem to řešit pitím a práškama. Nemůžu spolknout to, že jsem vyhrál jedenáct mistrů republiky, dokázal jsem konkurovat na závodech Kulhecovi a mít jednu z nejlepších pozic u nás a najednou nic. Navštívil jsem pár lékařů, ale oni to nechápou, špatně se jim to vysvětluje, co ten sportovec zažívá, že už nebude lepší, že to nejde a že to začne řešit po svým. Četl jsem hodně článků s cyklistama, třeba s Ulrichem nebo Pantanim, chápu tak třeba starýho Šimůnka, že pil. Takových sportovců asi existuje hodně, bohužel jsem já jeden z těch slabejch kusů, kterej to nedal," dál šokoval zprávami takový chlap, jako je Pavel Boudný, jenž má letos natočeno jen 3 000 km oproti obvyklým 20 tisícům.

"Vyděláš si peníze, máš slávu, relativně volný čas a najednou je to všechno pryč. Volal mi Ňůmi (bývalý závodník Jiří Novák, Pavlův dlouholetý týmový kolega, kariéru ukončil v roce 2017, pozn. redakce) ze Salzburgu, taky mi říkal, že se s tím taky dlouho vyrovnával... Rodina to se mnou řeší, trpí tím samozřejmě, ale zase asi nechápou, že trpím i já. Hůl nade mnou nezlomili, ale asi k tomu nemají daleko. Rodiče, rodina, kamarádi všichni se mi snaží pomoct. Každý by mi chtěl pomoc, ale nikdo neví jak," nepřestával vyprávět. 

Český pohár XCO v České Kamenici 2007, kdy Pavel zlomil rám, a přesto závod dojel...
 

Začít znova? Zřejmě nereálné, uvědomuje si Pavel, který rovněž velmi rád běhá nebo třeba kdysi velmi slušně bubnoval. "Příští týden mi bude osmatřicet let a něco nově začínat je asi nereálný... Sice tady není nijak silná konkurence, teda chci říct, že je silná, ale není moc početná. Kdybych na tom byl hodně dobře, tak bych skončil šestej, sedmej a to je k ničemu." 

Složitá je situace i s příjmem. "Jsem na pracáku. Snažím se to vytěsňovat brigádama, kde se dá. Zatím to nějak funguje, trvalý zaměstnání nic. Potřebuju nějakou jistotu. A taky bych byl rád, aby si Pavlíček s Vojtíškem pamatovali, že byl tatínek cyklista," rozhodně řekl Pavel Boudný, biker, který svůj první závod jel před 23 lety ve Slavkově. Rok poté zanechal studia na kuchaře-číšníka a začal se horským kolům věnovat na 100 %.

Takhle se Pavel Boudný usmíval v cíli Author Šela Marathonu v roce 2012...

Je evidentní, že Grande Paolo musí chtít hlavně sám a zřejmě tedy vyhledat odbornou pomoc sportovních psychologů. Celá redakce drží palce, aby se Pavel dokázal s démony vypořádat co nejrychleji a znovu se potkali na závodech.