TEST: Merida eOne Twenty 500

e-trailing pěkně zostra

Hned na úvod musím říct, že je to docela dost dlouho, co jsem osobně drtil testovací ebike. Ne že bych nechtěl nebo ne že by nebyla možnost, ale vždy jsem měl prostě nějaké jiné priority a raději jezdil na nějakém neelektru. Jenomže nabídka od Meridy na delší zápůjčku téhle elektrifikované stodvacítky se prostě nedala odmítnout už proto, že jsem měl jasný plán posadit na ni kromě sebe i mou přítelkyni a občasnou redakční fotografku, které se bike natolik zalíbil, že na něm několikrát vyrazila do práce.

Já měl naopak malinko jiný cíl - vyzkoušet, jestli je pravda to, co se o této generaci elektrobiků tvrdí, a to že mají hodně povedenou geometrii, která si prakticky v ničem nezadá s běžnou One Twenty a v některých bodech ji dokonce i předčí.

Posed - žádný Harley

Ještě zhruba před dvěma roky byly elektrické fully většiny značek značne neohrabané, neobratné a vykličkovat s nimi klikatý trail nebylo nic jednoduchého. Důvodem byla samozřejmě koncepce rámu potažmo geometrie těchto kol, která se musela přizpůsobit robustním středovým pohonům, které neumožňovaly postavit bike s kratší zadní stavbou, která by se svou délkou blížila alespoň 450 mm.

S příchodem nových motorů, které mají skříň přizpůsobenou potřebám právě krátké zadní stavby, se vše výrazně změnilo. Lídrem v tomto ohledu jsou Brose a Shimano. Zatímco Brose svoje pohony nabízí ve specifických provedeních a jejich zástavbu řeší čistě individuálně s jednotlivými výrobci, jako například Specialized Levo, Shimano na to jde poněkud jinou cestou. Vytvořilo a zoptimalizovalo univerzální středovou pohonnou jednotku, kterou je možné do rámu integrovat poměrně jednoduchým způsobem prostřednictvím několika specifických montážních bodů. Díky tvaru skříně a jejímu minimálnímu zadnímu přesahu je možné navrhovat rámy s poměrně krátkou zadní stavbou, a to jak v případě hardtailu, tak fulla. No a Merida tento pohon vzala a vsadila ho do upraveného rámu své stodvacítky s tím, že dala biku do vínku navíc i plusková kola, takže trailbike tak pocitově nabídne zdvihu ještě o něco víc.

Hned po prvním nasednutí máte jasno, že pod vámi nebude ani žádný lenochod, ani obézní dvacetikilová potvora, kterou bude problém ovládat. Úhly jsou zde v závislosti na typu kola zvoleny podle mě naprosto ideálně. Také rozvor překvapil svou téměř optimální (malou) délkou. Osobně mi u trailových stodvacítek vyhovují položenější hlavové úhly a v tomhle případě se mi jeví 67,5° naprosto ideálních.

Jediné, co několikrát řeším, je optimální tlak v pneumatikách. Na jednu stranu chci dostat z biku maximum pohodlí a gripu v terénu, na druhou stranu se přeci jenom trochu bojím defektu. Dvaadvacet kilo těžký bike je sám o sobě "lesotraktor" a vlítnout s ním do mých oblíbených kořenových pasáží, které jsou po jezdecké sezoně u místních koňských stájí pečlivě vyčištěné a díry mezi nimi značně prohloubené. Takže do kol raději hustím o něco víc než jsem u plusek běžně zvyklý. Posléze malinko ubírám, ale ve výsledku končím stejně na cca 1.3 baru.

Mírně potrápí také vymyslet, kam s ovládací páčkou teleskopické sedlovky. Merida očividně původně počítala s jiným typem svislé páčky, který lze umístit spolu s páčkou přesmykače. V krabici jsme ale dostali novější typ páčky určený pro spodní montáž místo páčky přesmykače a to je v tomto případě problém, protože zde sice přesmykač není, ale na jeho místě je ovládání pohonu, ke kterému tuhle páčku prostě dát nemůžete. Vyřešil jsem to jediným možným způsobem a to tak, že jsem páčku obrátil a dal ji nahoru na pravou ruku, kam se překvapivě nejenom vešla, ale také bez problémů fungovala v poměrně slušné ergonomické pozici v dosahu rukojeti.

Dva normály, jedno turbo

Shimano vyrábí více pohonů, ale ten, který je tady - Steps 8000 - je ten nejvyšší, nejlepší a s aktuálně největší kapacitou baterky. To mám rád. Loni jsem měl možnost se krátce svézt na jedné předprodukční verzi, ale sériovku jsem zatím na delší dobu půjčenou neměl, tak objevuji pár zajímavůstek a libůstek stejně tak jako přicházím na chuť jednotlivým režimům pohonu.

Steps 8000 je od počátku stavěný pro horská kola, a je tedy naladěn tak, že vám nabídne buď decentní dopomoc a zbytek nechá na vás, nebo vás vyšle jako střelu vpřed spoléhajíc na váš jízdní um a obratnost. K dispozici máte celkem tři jízdní režimy, pokud tedy nepočítám režim Off, ve kterém je pohon vypnutý a vy se musíte spolehnout na svou vlastní sílu.

ECO mód je velice decentní dopomoc, kterou sice zaznamenáte, ale v těžších výjezdech vám podle mě příliš stačit nebude a pravděpodobně svičnete na prostřední režim Trail. Ten už vystačí na většinu výjezdových nástrah, které vás potkají a pro běžnou jízdu je to ideální režim, který je nastavený optimálně tak, aby jednak šetřil baterii, ale současně znatelně pomáhal.

BOOST režim pak plně odpovídá svému názvu. Jeho aktivací uděláte z biku skutečnou motorku, která při každém šlápnutí přidá ohromnou porci síly klikám, až to v některých chvílích nečekáte. Boost velice rychle docílí maximální rychlosti 25km/hod. Pro optimální fungování v prudších kopcích ale potřebuje mít správně zařazený lehký převod, abyste mohli na maximum využít jeho potenciál.

Je dobré samozřejmě také vědět, že vám Shimano nabízí i vlastní možnost customizace elektropohonu, která se týká právě nastavení jednotlivých úrovní dopomoci. Výše uvedené totiž platí pro tak zvané základní tovární nastavení, které dostanete zpravidla s novým kolem. Pokud vám ale toto nastavení, ve kterém se poměrně výrazně liší Boost režim od dvou zbylých režimů nevyhovuje, máte možnost si zvolit buď lineárnější nastavení označené jako "Explorer mode", nebo si hýbat posuvníky a nastavit si vlastní preferované úrovně pro dva nejvyšší módy. Eco mód je přitom ve všech případech nastaven napevno a jeho úroveň měnit nelze.

Custom nastavení můžete dělat díky speciální aplikaci "E-tube", kterou si můžete stáhnout do vašeho počítače, tabletu nebo mobilního telefonu. Prostřednictvím Bluetooth se spárujete s konkrétním pohonem a následně vám umožní jak nastavování, tak kontrolu aktuálnosti vašeho firmware, který dokáže v případě potřeby přehrát nejnovější verzí.

Steps se ovládá naprosto jednoduše levou páčkou ve stylu Di2, která mění jednotlivé režimy podobně jako převody. V aplikaci si navíc můžete zvolit, kterou páčkou budete režimy zvyšovat a kterou snižovat. Tovární nastavení tak není žádným nutným dogmatem. Právě zvolený režim se ukazuje v dolní části barevného displeje, který je tvarově obdobný tomu, který používá elektronické řazení Di2. Při jízdě na něm dokonce vidíte i to, jak moc vám bike právě pomáhá, a to prostřednictvím pravé části, ve které je jakýsi sloupcový graf, který roste, či klesá podle toho, jak moc šlapete a jaký režim máte zvolený.

Dojezd? To záleží...

S oblibou se u elektrokol dívám do katalogových specifikací na to, jak se výrobci chlubí čísly dojezdu. Většina z nich udává mystické "až" a číslovku vyšší než 100 km. Jenomže u elektrokol nezáleží jen na tom, jakou kapacitu baterie máte, ale také na tom, jak často používáte boost režim, který ukrajuje dílky z baterie poměrně rychle, a především v jakém terénu jezdíte. Něco jiného je, když budete na kole lítat někde v nížinách s převýšením nulanulaprd a něco jiného je, když na něm vlítnete do hor a budete s ním driftovat napříč příkrými svahy. Při jedné z testovacích seancí jsem dokázal baterii vyšťavit po ani necelých 40 kilometrech. Jako dopravní prostředek zvládla ale tahle stejná Merida téměř bez problému dvojnásobek a to v ní ještě nějaké to procento baterie zbylo. Jisté je, že pokud plánujete nějakou větší expedici nebo výlet v kopcovitém terénu, měli byste s energií umět hospodařit, protože převody, které vám zbydou po totálním vybití baterky, jsou vhodné spíš z kopce, maximálně po rovině, ale s nějakými výjezdy se bez baterie raději rozlučte.

Ideální na houby :-)

Podzim byl letos bohatý na úrodu hub, to mnozí z vás asi vědí. Já si jednu z testovacích vyjížděk dal také v rámci jejich sběru a nelitoval jsem. Při zařazení nejlehčího převodu a nastavení Boost režimu totiž můžete bike krásně využít i k této aktivitě, protože stačí jen opravdu lehce točit nohama a bike vás posune cestou necestou rychlostí chůze úplně bez problémů a vy se tak můžete klidně soustředit na hledání/sběr hub. Tohle berte samozřejmě s trochou nadsázky, protože podobné elektrobiky byly vyrobeny za jiným účelem než jako lesotraktor pro sběr hub, nicméně vyzkoušeno bylo i toto a výsledek stál za to v mnoha ohledech.