Dneska se společně podíváme na test rychlého, nebo chcete-li výkonnostního aero štěrkoleru ASTR od belgické značky Ridley, která je známá tím, že to ke gravelu a cyklokrosu má hodně blízko a pro tyto účely nabízí velkou škálu modelů...
Moje zimní zkušenost s testovacím Ridley ASTR trvala sice jen pár týdnů, nicméně i během nich jsem dokázal bez problémů rozklíčovat, v čem jsou plusy a minusy, resp. celkové rozdíly tohoto modelu od více "přírodně", chcete-li trailově laděného Ridley Kanzo.

Právě Kanzo bylo totiž posledním testovacím štěrkoletom od Ridley, které jsem měl možnost jezdit, a jelikož jsem si na jeho schopnosti a vlastnosti velice dobře pamatoval, protože mě dost oslovily, byl jsem zvědavý na to, v čem se bude lišit řekněme více sportovně naladěný model ASTR.

Abych řekl pravdu, vlastně jsem nebyl vůbec v ničem překvapený, protože to, co jsem očekával, se stoprocentně vyplnilo.
Jediné, co mě tak trochu překvapilo, byl poměrně pohodlný posez, který nebyl ani příliš dlouhý, ani natažený a necítil jsem ani abnormální potřebu předklonu, kterou občas mívám na ryze silničních kolech. Pravdou je, že za to do velké míry mohlo ponechání maxima podložek pod představcem v rámci sériového osazení tohoto kola, jejichž odebráním se k závodnějšímu posazu dá snadno dostat. Hlavní rozdíl jsem však vnímal v rámci jízdních vlastností a zejména ovladatelnosti kola.

Oproti Kanzu tady totiž dostanete znatelně kratší rozvor a vzpřímenější úhel hlavového složení, díky kterému se ovladatelnost kola zejména na silnici více scitliví. Nejde přitom vůbec o pocit nějaké vratkosti, ale spíše o agilnější a rychlejší zatáčení bez toho, aby vás kolo navádělo držet se stále pouze přímé stopy. V podstatě by se o ASTR dalo hovořit jako o více silničním Kanzu.
Na druhou stranu jsem zde vnímal špičkovou tuhost rámu a schopnost odolávat i velice silovému šlapání ze sedla bez toho, aby se pod vámi kolo výrazněji vlnilo.

Ohledně komfortu jsem si do poznámek uložil dva body, a to že hlavním strůjcem "odpružení" jsou zde poměrně široké pláště a tím druhým pak velice kultivovaně fungující sedlovka. Ta má klasický kruhový průřez o průměru 27,2 mm ale díky karbonovému materiálu dokáže znatelně tlumit větší nerovnosti a pracovat pod vaším pozadím.
Když už je řeč o pláštích, tak ačkoliv na testovaném modelu byly k dispozici pouze 47mm široké pláště Vittoria, Ridley uvádí, že tato rámová platforma zvládne pojmout dokonce až 52mm široké pláště, pokud zvolíte jednopřevodníkovou specifikaci, což je ohromný prostor, který v podstatě nijak neomezuje současné štěrkoletce ve volbě ideálních plášťů.

Jinak co se týká praktičnosti, tak jediné, co mi tak trochu vadilo, byla absence vnitřního zavazadlového prostoru uvnitř rámu, kam by se daly schovat drobné věci, které s sebou obvykle vozím. Na druhou stranu však rozumím tomu, že v případě, kdy jde o závodní / výkonnostní model, je potřeba pracovat s co nejnižší hmotností rámu a přesně v takových případech takovéto věci konstruktérům prostě nehrají úplně do not, protože navyšují hmotnost díky robustnější spodní rámové trubce.
Úchytů pro košíky je zde na kole dostatek, naopak prostor pro uchycení blatníků zde není, což se dá u závodně koncipovaného rámu naprosto pochopit.

Ohledně estetického pohledu nemám co bych tomuto kolu vytknul. Kombinace aero designu s gravel lookem je zde dotažena téměř k dokonalosti, a to včetně velice nízké hmotnosti, která vznikla nejen optimalizací samotného rámu a vidlice, ale také volbou adekvátních komponentů. Za zmínku pak stojí třeba i difuzní tvar napojení vidlice na hlavovou pasáž, který optimalizuje proutění vzduchu v těchto místech, ale abych se přiznal tak jsem nebyl fakticky schopen jeho přínos ocenit, takže jsem se musel spokojit s teoretickým vysvětlením toho jak proudění funguje a věřit, že tomu tak v odpovídajících rychlostech opravdu tak je.
Vložit komentář